Obecně o studiu koncovek

Zahájení nebo koncovku? Rozhodni.

Redaktor šachového webu chess.com položil tuto otázku svým čtenářům a přispěvatelům. Zajímalo ho, jaký mají názor na často diskutovaný problém výuky šachu. Na kterou fází šachové partie by měla výuka šachu klást větší důraz a proč.

V následujícím krátkém výtahu se pokusím interpretovat některé zajímavé odpovědi.

Výchozí argumenty

Je vůbec třeba tuto otázku stavět tak konfrontačně? Nejsou zde i jiné aspekty, které je nutno brát do úvahy při výuce šachu. Je přece nutné odět, zda se jedná o výuku začátečníka nebo pokročilého, dítěte nebo dospělého. Jaký má daný hráč předpoklady pro hru samotnou a další obdobné otázky.

Při zjednodušeném pohledu je možno udělat závěr, že bychom zahájení měli studovat více. A to proto, že v partii se, ze zahájením setkáme vždy, do koncovky ovšem partie dospěje jen někdy.

 Velikáni šachu minulosti, R. Capablanca a S. Tarrasch a někteří další nám vzkazují: „Studujte nejprve koncovky!“ Jejich argumenty jsou následující:

1. Koncovka nám vyjevuje sílu figur v její ryzí podobě, ve zjednodušených pozicích, kde se upozaďuje vliv ostatních elementů pozice.

2. Myšlenky, které se využívají při řešení správného postupu dané koncovky, jsou využitelné i v ostatních fázích partie.

3. Mnoho pozicí koncovek, kterým dobře porozumíme je možno opakovat v jiných podobných situacích. (Obdobné je to však i u zahájení)

4. Koncovky nás učí jedné důležité věci v šachu. Soustředit se na cíl, který chceme dosáhnout.

Jak naložit s tímto autoritativním názorem? Nejde pouze nad ním mávnout rukou proto, že naši svěřenci musí být k tréninku plně motivováni, a trenér musí být schopen postup tréninkového procesu před žákem obhájit. Druhá věc souvisí se současnou praxí, kdy řada trenérů skutečně tento názor sdílí a šachový trénink mu přizpůsobuje.

E. Lasker například doporučoval výuku šachu vést tak, že se nebude zaměřovat na dílčí fáze partie, ale na současné vysvětlování všech aspektů pozice v potřebných souvislostech, zejména v případech, kdy tomu pozice na šachovnici odpovídala.

Na závěr této části autor požádal zájemce o odpovědi na následující otázky:

1. Při výuce šachu je nutné se zejména věnovat zahájením, nebo koncovkám?

2. Je moudré toto téma zkoumat tak obecně a ze široka, nebo bychom měli k němu přistupovat velmi konkrétně?

3. Jak se stavět k dělení partie na šachové fáze. Má toto dělení zásadní význam pro výuku šachu?

4. Může být účelné, abychom se na ně dívali jako na organickou část celku?

Nejzajímavější odpovědi zaslali IM Illingworth a IM Kislik, kteří jsou trenéry hráčů nejvyšší úrovně

Illingworth

S hráči vyšší úrovně se věnuji více studiu zahájení. Je nutné ovšem připomenout to, že zahájení se studuje s ohledem na možný průběh střední hry a velmi často i koncovky, které mohou z těchto pozicí vznikat. Zmiňuje i studium taktiky a analýzu vlastních partií, kterou provádí svěřenec sám a s trenérem. Důležitá je však i fyzická příprava.

Pohled na partii jako celek a současně na její jednotlivé etapy je stejně důležitý. K tomu, aby hráč dobře chápal šachy, potřebuje mít vědomosti o různých aspektech pozice. Ty získá vlastní hrou, při které si tyto aspekty uvědomuje v jejich časté protichůdnosti. Ideje jednoho zahájení jsou využitelné v pozicích jiného zahájení. Dnes v éře počítačů je však velký důraz kladen na konkrétní znalost vybrané varianty zahájení a sledování její pravidelné aktualizace.

Co se týká koncovky, pro ní je důležitá obecná i specifická příprava. V koncovkách existuje základní počet pozicí, které je nutné znát. Ostatní koncovky můžeme nazvat spíše praktickými než teoretickými.  Smyslem tréninku je analyzovat tyto koncovky a seznámit se, ze specifickými postupy, jejich řešení (k tomu slouží i znalost teoretických pozicí). To vyžaduje značné množství práce. Bez ní ale není možno přistoupit k výkladu tak důležitých témat, jako jsou výměny materiálu, nebo správný přechod do koncovky.

Základní pozice koncovek si můžete osvojit jednou pro vždy, pokud pochopíte a zapamatujete si myšlenkový postup. Šachová zahájení se stále vyvíjí.

V šachové partii jsou významné i přechody mezi jejími základními částmi. To jsou kritické fáze šachové partie, které oddělují hráčskou úroveň GM, IM FN. Pokud si tyto přechody hráč dostatečně neosvojí, nepřekročí nikdy úroveň 2000 ELO. Znám hráče, kteří dělí šachovou partii do 5 fází. Jmenovitě na zahájení, přechod do střední hry, střední hru, přechod do koncovky a koncovku.  To může být užitečné pro hráče, kterým dělají náročné přechody mezi fázemi partie problémy a tím se přeladí do nového myšlenkového módu (přepnutí do myšlení v koncovce, které je diametrálně odlišné od myšlení ve střední hře).

Partii na nejvyšší úrovni je třeba vždy chápat v kontextu celku. Být si skutečně jistý ve svém zahájení, vyžaduje chápat ducha pozice. Vědět, které výměny jsou vhodné a které ne, vychází pouze z celkového chápání šachu, stojícím na studiu hry jako celku a jeho jednotlivých částí.

Kislik

Současné teorie jak hrát šachy (a různé přístupy jak se v šachu zlepšovat) doporučují se věnovat 5 oblastem:

1. osvojování si konkrétních znalostí

2. schopnost rozpoznávat vzorové pozice

3. nácvik propočtu variant

4. schopnost chápat pozici

5. rozvoj logického myšlení

Důraz je dnes položen na poslední dvě oblasti, které napomáhají v rozvoji i ostatních tří.

Poznámka:

V článku je zmíněna definice koncovky

a) Koncovka je obecně pozice, ve které již nefigurují dámy.

b) Koncovka je zjednodušená pozice, ve které již není hlavním problémem bezpečnost krále.   

Šachový amatér

V mládí jsem se věnoval hodně studiu zahájení (včetně sledování výukových lekcí na videu). Toto studium však nebylo moc efektivní, a nic si z něho nepamatuji. Po mnoha letech jsem se k šachu vrátil a nyní se věnuji studiu principů zahájení, více času však věnuji taktice, koncovkám a poziční hře (např. pěšcovým strukturám, souhře figur apod.).

Šachový amatér

Jako šachový samouk jsem se v mládí řídil pravidlem, dělat na co mám chuť. Zaměřil jsem se na taktiku ve střední hře, protože to na šachu miluji a učil jsem se i zahájení tak, abych díky němu dostával do taktických pozic ve střední hře. Hrál jsem však špatně a nebyl jsem schopen na mé přípravě něco změnit.

Po 27 letech šachové přestávky jsem se ke hře opět vrátil. Nyní jsem dospěl k tomu, že bych měl více docenit význam koncovky. Studiu jsem se, ze zaujetím věnoval, a má výkonnost se ve srovnání s hrou v mládí výrazně zlepšila.

Možná, že to je jedna z věcí, které by měl dobrý trenér umět. Ukázat svěřencům, co je důležité a umět je pro to nadchnout.